Americká centrálna banka podľa očakávaní zvýšila v úvode februára sadzby o 25 bázických bodov, čím ich dostala do rozhrania 4,5%-4,75%, čiže najvyššie od októbra 2007. Tento krok bol v súlade s očakávaniami, a preto investorov viac než to zaujímali skôr nasledujúce vyjadrenia predstaviteľov Fed smerom k ďalším mesiacom. Aj v tomto týždni rečnili Powell, Walker či Williams. Čo dôležité z vášho pohľadu povedali? Prekvapili vás niečím?
U Fedu dlouhodobě oceňuji, že všichni jeho představitelé ukázkově táhnou za jeden provaz. Krásně je to vidět, pokud jejich vyjádření srovnáte s členy ECB, i nichž jsou rozdílné pohledy na otázku sazeb a inflace poměrně dobře viditelné. Klasicky se nám střetává jestřábí sever s opatrnějším (holubičím) jihem. Z Fedu mezitím jednohlasně zní, sazby musí být ještě vyšší a nebojíme se udělat víc, než stojí v poslední prognóze.
Pokud bych ale přece jen měl vypíchnout dvě věci, které mě překvapily, šlo o tiskovku Powella po únorovém zasedání. Čekal jsem, že řekne víc, k vývoji podmínek financování, ale bylo vidět, že k tomuto tématu nechce být jakkoliv detailní. Ostatně, otázka zpoždění propisu úprav měnové politiky do reálné ekonomiky je pro centrální bankéře obvykle tenčím ledem. A nedividím se, že v současném prostředí k tomu přistupují ještě opatrněji.
Nad čím jsem se rovněž pozastavil, byla slova šéfa newyorské pobočky Fedu Johna Williamse. Ten podle mě doručil jeden z nejvíce jestřábích komentářů z posledních dní, přičemž jeho součástí byla možnost návratu k navyšování sazeb o víc než čtvrt procentního bodu. Tyto kroky byly potřeba v době, kdy bylo nutné dostat křivku reálných sazeb do kladných čísel. Období tzv. frontloadingu už ale máme za sebou. Williamsova poznámka tak podle mě byla primárně signálem, aniž by sám čekal, že by na scénář hikování o půl procentního bodu mělo dojít. I když nikdy neříkejme nikdy, zvlášť v dnešní době…
Tip: Uprednostňujete video pred textovým rozhovorom? Pozrite si interview s Jan Berka na YouTube kanáli Zaujalo ma:
V utorok 14. februára sa dozvieme nové čísla týkajúce sa vývoja inflácie v USA, zverejnený bude Index spotrebiteľských cien (CPI). Ktoré údaje budete sledovať najpozornejšie a ako podľa vás nový report dopadne? Má šéf Fed Jerome Powell pravdu, keď tvrdí, že inflácia v USA v tomto roku výrazne klesne?
Trendově se inflace vyvíjí dobrým směrem. Celková inflace klesá od června, stále je ale výrazně nad inflačním cílem. Jádrová inflace, včetně jádrového indexu výdajů na osobní spotřebu, klesá o poznání kratší dobu. Je vidět, že amerických spotřebitel zůstává silný. Jak dlouho mu to vydrží, bude hlavním faktorem určujícím, zda je americká jádrová inflace, zejména u služeb, tzv. sticky. Pokud se pokles zastaví, pro Fed to bude signálem potřeby vyšších sazeb po delší dobu, což by mohlo zahrnovat, jak někteří představitelé Fedu naznačili, klidně celý letošní rok.
Vyzerá to tak, že v súvislosti s úrokovými sadzbami sa aktuálne najväčšia pozornosť sústredí na trh práce a reporty na na čele s NonFarm Payrolls. Prečo je tomu tak? Prečo Fed chce, aby sa trh práce ochladil a aké signály zo súčasných reportov dostáva?
Představte si situaci, kdy jste zaměstnanec v americkém sektoru služeb a nedělá vám problém si během několik málo dní najít novou práci, navíc lépe placenou. Tak by se hodně ve stručnosti dala popsat napjatost amerického trhu práce. Firmy stále dokážou vytvářet nová pracovní místa, přičemž mzdy zůstávají hlavní zbraní. Sice jejich růst zpomaluje, stále je však významný.
Čím delší dobu zůstane trh práce takto napjatý, tím budou potřeba vyšší sazby. Jak už několikrát uvedl guvernér Powell, americký trh práce se v jeho současném stavu neshoduje s cílem dosažení cenové stability. Zůstává silně proinflační a vidíme to stále především v sektoru služeb, jak ukázala lednová data. Pozor však, tento nad očekávání exkluzivní výsledek se patrně dočká revize. Nečekal bych, že se budou ta samá čísla opakovat víckrát.
Vyššie zmieňovaní predstavitelia Fed aj v tomto týždni varovali, že sadzby môžu ísť napokon vyššie, než to očakáva trh. Napríklad dáta z Fed Watch naznačujú, že ku koncu roka, v novembri alebo decembri, by mohlo prísť prvé zníženie sadzieb. Je trh príliš optimistický s ohľadom na to, čo dnes vieme?
Trhy jsou obvykle vpředhledící. Jejich aktuální vpředhledícnost ale dosáhla, nebojím se říct, až extrému. Fed sice potvrdil, že proces dezinflace začal. To ale všichni vidíme. Stejně tak víme, že sazby nezůstanou navždy kolem 5 %. Odhadovaná neutrální sazba zůstává na 2,5 %, kam se budou úroky v průběhu času vracet. Otázkou je, kdy se tak stane. Trhy čekají, že už ve druhé polovině roku. Fed toto vyvrací, trhy však neposlouchají.
Lednová data z trhu práce sice přinesla precenění výhledu sazeb, ale především s ohledem na jejich vrchol v cyklu. Z dlouhodobého hlediska se zase tolik nestalo. Trh stále implikuje výhled poklesu sazeb o cca 50 bodů do konce roku a blíží se 200 bodům do konce roku 2024. To je predikce, kterou vám nikdo z Fedu aktuálně nepotvrdí. Pokud se ukáže, že je jádrová inflace sticky, část trhu výhled může přecenit.
Môžu svoju úlohu v súvislosti s pivotom zohrať blížiace sa prezidentské voľby v USA a primárky, ktoré budú koncom tohto roka?
Obvykle se říká, že politická událost typu voleb může volat po opatrnějším přístupu Fedu, aby tak případně svou politikou ještě víc neovlivňoval volaitlitu. Tohle ale podle mého nebude ten případ. Cenová stabilita je pro Fed cíl číslo jedna a udělá vše, aby ji obnovil. I přes všechny volby.
Stále sa hovorí o tzv. mäkkom pristáti. Čo si pod tým môžeme predstaviť a je podľa vás takýto scenár reálny? História totiž neukazuje, že by bol Fed po prudkých zvyšovaniach sadzieb v dosahovaní “mäkkých pristáti” veľmi úspešný.
Historie se nemusí opakovat, může se ale rýmovat. Obvykle se sice Fedu při takto razantním zvyšování sazeb nepodařilo vyhnout recesi, vyjma roku 1994, současná situace je ale extrémně specifická. Historicky napjatý trh práce nebo nadále trvající existence nadúspor z doby pandemie jsou minimálně dva faktory podporující možnou vidinu tzv. hladkého přistání.
Technická recese je možná. Otázkou bude, jestli se k ní přidá i významný nárůst nezaměstnanosti. To je evidentně něco, nad čím tápe i samotný Fed. Kdybych se měl držet prosincové prognózy, posun míry nezaměstnanosti z 3,7 % na 4,6 % v letoším roce má na sobě napsáno „recese“, nehledě na to, že celkový růst je odhadován na 0,5 %.
To jsou ale už starší čísla. Zatím to vypadá, že by situace mohla být o něco lepší, minimálně s ohledem na komentáře Fedu k rezistenci americké ekonomiky. Nejvíc nám řekne březnová prognóza. Zatím bych se ale držel převažujícího scénáře spíše technické recese, mělké a krátké.
Ako vnímate aktuálny stav týkajúci sa dlhového stropu v USA? Aký je najpravdepodobnejší scenár a existuje dôvod na obavy?
Myslím, že ani jedna strana nechce, aby se opakoval rok 2011, kdy došlo na snížení ratingu USA. Cesta k navýšení stropu bude pravěpodobně trnitá a může s sebou přinést i zvýšenou volatilitu především na trhu pokladničních poukázek splatných k odhadované době možného defaultu. K větším pohybům by však musela opravdu nastat situace obdobná roku 2011.
ECB začala so zvyšovaním úrokových sadzieb neskôr než Fed jej predstavitelia používajú v súčasnosti prísnejšiu rétoriku. Aké mate vyhliadky v súvislosti so zvyšovaním sadzieb v eurozóne? Majú ešte dosť priestoru pre ďalšie zvyšovanie bez toho, aby to malo veľmi negatívne dôsledky pre ekonomiku?
Evropská centrální banka bude v první polovině roce v relativním srovnání s ostatními centrálními bankama největším jestřábem. Vše nasvědčuje tomu, že v březnu dojde na zvýšení sazeb o 50 bodů. Květen může přinést dalších 50 bodů, ale i 25 bodů, pokud ECB uzná na základě dat a aktualizované prognózy, že se již dostala do situace současného Fedu, který postupuje po menších krůčcích a sleduje propis předchozího zvyšování sazeb do ekonomiky.
To vše ale určí až data, opět především jádrová inflace, která je pro ECB největším trnem v patě. V Roklenu se ale shodujeme, že se evropské sazby dostanou nad 3 %, patrně až na 3,5 % během první poloviny roku.
Čaká USA a Európu v tomto roku recesia? Aký môže mať dopad na trhy?
Na začátku letoška vše vypadá o něco pozitivněji než během třetího čtvčtvrtletí loňského roku. Platí to zejména pro Evropu, která se vyhnula větší energetické krizi. To je dobrý odrazový můstek, jelikož to byla právě energetická krize, která byla základem nejpesimističtějších prognóz.
V USA i v Evropě to zatím vypadá spíše na technickou recesi než na hluboký a dlouhodobý propad. Nejhorší by byla kombinace hluboké recese a recese zisků. Nejsem si ale jist, že by někdo tento scénář předpokládal. Minimálně dle posledních čísel v rámci výsledkové sezóny.
